Chtěli jste někdy mluvit s historií – jen abyste věděli proč?
Já ne, už ne.
Existují staré příběhy o bozích a lidech, kterým říkáme mýty – kde bohové jsou nedůvěřiví a krutí.
To byly hlasy minulosti, které jsem slyšel.
Nemohl jsem dost dobře odejít sám, musel jsem se zeptat.
Musel se zeptat proč? Jejich odpovědi ale byly šílenství.
A moc, silnější než já, by potřebovala sto Spasitelů… někoho tvrdšího než jsem já, aby je porazil v jejich dómě.
Nevěděli, proč tam jsou, co je k tomu vedlo, jejich jména – jako hadi, kteří se požírají a kanibalizují na své vlastní myšlence.
Když se vše zdálo ztraceno, myslel jsem si, že je konec – můj hněv mi dal sílu položit jim svou poslední otázku. „Kdo jsi, že neznáš svou historii?“
A oni se probudili… na krátkou dobu.
Vlajka, kterou nosíš, říkali. Vzpomínáme, Ameriko. Nebyla to pro ně jen vlajka… bylo to místo, myšlenka, o kterou se starali.
Jednou. Řekli mi, jaké to bylo růst v tom světě… vše, co udělali, aby ho pozvedli… a taky chránili.
Oni… nevěděli, že je to pryč, že… ale jednou se o to starali.
Než zapomenete na jejich historii.
Historie odložená stranou… domov, zanechaný pod troskami. Poslouchal jsem. Zeptal jsem se. Zůstalo něco? Něco, co stále nese americký hlas?
A řekli mi, že už jsem tam byl.
Já a jeden další, jdeme přímo z historie hlouběji, než jsme věděli.
Řekli mi, co leží v srdci Black Hills, co tam lze najít. A slova, která to probudí – a ten, kdo je vysloví promluví hlasem historie a Starých bohů Ameriky.
