Přepis holopásky č. 3

Mt.Rushmore. Je tam něco skrytého. Tajný vchod za větrem a pískem, tak hluboko v horách, že není cesty zpět.

 

Nalezení vchodu byla vlastně jen úplná náhoda, když jsem jednou sledoval povětrnostní situaci v Black Hills. Ta obloha, znevtořená a rozervaná na kusy větrných proudů mísících se s roji divokých kobylek, byl výsledek krutého násilí lidského pokolení vůči samotné přírodě.

 

To násilí však mělo svůj zdroj. Sledoval jsem ho jako po proudu řeky. Zanechal mi barvy, aby mi označily cestu. Jako vždy, pro případ, že by je někdo našel a naučil se jejich vzor. Někdo by ale mohl…

 

Když jsem si pomyslel, že lány mrtvých stromů a kopce nikdy neskončí, stanul sem před chrámem. A tam, na okraji útesu, stál oltář Starých Bohů.

 

Tahle meteorologická stanice stále hrabala z oblohy elektřinu pro generátory.
Za ní jem viděl zbytek pekla, které zbylo ze Starého světa. Všechno holé, vyprahlé, vyřezané do země jako hluboké rány, které vedl příliš tupý skalpel.

 

Musel jsem vidět, co tam je, nemohl jsem to nechat být.
Ty věci… spí… uvnitř Mt. Rushmore… a já je probudil.

A když už se najednou probudili, bylo to, jako by se celá historie probudila znovu k životu. Skoro to nevyšlo.

 

Téměř.
A pak…
Odešel jsem však s odpověďmi, o kterých jsem nikdy ani nepřemýšlel.