Je 11. března, 2279, Helvetie, Nový jižní Quebec.
Je osm měsíců od otevření Svatyně na Mount Rushmore.
Členové Broken Boot Company ještě ten den vyhlásí založení Nového jižního Quebecu v Helvetii. Perseus, po utržení porážky v souboji s mýtickým FightMasterem, prchá do nitra komplexu Svatyně pod Mount Rushmore.
Je sedm měsíců a dvacet osm dní od exploze balistické rakety typu Minuteman XI, uložené uvnitř raketového sila zvaného Svatyně. Neatomová exploze rozmetá vrchol Mount Rushmore a zamoří okolí radioaktivitou z roztrhaných jaderných hlavic. Perseus je pohřešován. Brzy je prohlášen za původce, a jedinou oběť, výbuchu. Na jeho obranu se ozývá několik hlasů, které tvrdí, že výbuch mohlo způsobit hydrazin, raketové palivo unikající ze stárnoucích a neudržovaných balistických raket. Jakékoliv důkazy té či oné teorie jsou ale nenávratně ztraceny ve výbuchu.
Je jeden týden od příchodu velvyslance, který teď sedí na druhé straně stolu od Kaldena. Kalden je vrchní předák Broken Boot Company, což ho také dělá vrchním předákem Nového Jižního Quebecu.
Je úterý.
Ještě než zašel na explozi raketového paliva, Perseus varoval každého obyvatele Helvetie před velkou hrozbou, která se na ně valí z jihu. Perseus ale neřekl žádné další detaily, jen to, že poklady ve Svatyni dokážou obyvatele Helvetie před hrozbou ochránit. Nic další před svou smrtí nestihl vysvětlit, a tak se po zničení Svatyně na Helvetii snesla panika. Co na ně budoucnost chystala? Supermutanty? Legii? Hordu vraždomatických robotů? Jediné, čeho se obyvatelé Nového Jižního Quebecu nebáli, byla NCR. Její kontingent se po debaklu u Svatyně stáhl do Fort Aradesh, a dávala o sobě jen málo vědět.
Den se sešel se dnem, měsíc s měsícem, převalila se zima a začal rok 2279. Helvetie byla pořád na místě, a hrozba z jihu stále nikde. Stále se občas ve městě ukázala patrola vojáků NCR z Fort Arradesh, ale jinak byla kronika města prostá zajímavých událostí. Radiace v okolí bývalé Mount Rushmore byla stále vysoká, ale pár odvážlivců, nadopovaných Rad-X, se odvážilo přiblížit ke kráteru. K jejich udivení, a udivení Helvetie, hlásili, že oblast je doslova pokrytá všemožnými zbytky zařízení a vybavení bývalé podzemní základny. Kdyby radiace ještě klesla, bylo by možné se vykašlat na kutání pod zemí, a prostě jen sbírat cenné artefakty předválečné Ameriky, rozházené po okolí.
Ten samý den, jeden týden zpět ode dneška, se konečně objevila hrozba z jihu. Patrola vojáků z NCR přišla po jižní cestě do Helvetie, a přivedla sebou představitele Medvěda. Místo hrubé srsti měl na sobě lehce zaprášené semišové sako, ve stejné khaki barvě jako uniformy vojáků kolem něj. Místo mocných drápů měl ostříhané nehty bez zalezlé špíny, a dlaně bez mozolů. Místo huby plné tesáků měl příjemný, vřelý úsměv, který nedokázaly pokazit any ty nejhrubší a nejkomplexnější nadávky v quebekštině, vedené přímo za jeho zády. Jeho stisk nebyl mocný, ale i tak měl Kalden pocit, že ty ruce jen nerady pouštějí to, co už jednou uchvátily.
Kaldenovi se představil jako Harold Flynn, velvyslanec NCR a zástupce Východoklamathské obchodní společnosti. Poprosil Kaldena, zda-li by se mohl podívat kolem, a sejít se s ním o týden později. To bylo přesně před týdnem, a Flynn teď seděl naproti přes stůl od Kaldena, a nabízel Kaldenovi smlouvu o připojení Nového Jižní Quebecu k NCR, jakožto nezávislého teritoria…