Září 2279, Dakota, Helvetie
Nad Helvetii a Kráter se přihnala první podzimní bouřka. Déšť smyl krev a prach z helvetského tržiště. Srovnal zkypřenou hlínu na čerstvých hrobech. Svlažil letním vedrem vysušená pole McCormikovy farmy. Uhasil ohně v táboře kmene Lakotů. Déšť dokonce donutil velení NCR na pár dní zastavit rekonstrukční práce v Helvetii a omezit počet hlídek v okolí Sturgisu.
Špatné počasí všem vnutilo chvíli odpočinku. Konečně byl prostor si sednout a nechat do hlavy vlézt obavy nad budoucností. Obavy z budoucnosti s sebou pochopitelně pozvaly i zármutek z minulosti, aby se v hlavě necítily osaměle. Byl čas bilancovat, co všechno se vlastně stalo během onoho léta roku 2279.
Tržiště v Helvetii
Helvetie zažila další rok, kdy se během několika týdnů napsalo tolik historie, kolik by tomuhle zapadlému místu vystačilo na celá desetiletí. Kráter a jeho poklady přilákaly pozornost mnoha mocností, malých i velkých. Na jaře roku 2279 se kanadští komunisté z Compagnie Érable Noir pokusili převzít vládu nad Dakotou. Proces ničivé kanadizace zastavil až příchod druhé expedice NCR. NCR dokázalo vyhnal vojáky CÉN zpět za kanadskou hranici, ale osvobozovací boje zanechaly na Helvetii a celé Dakotě velké škody a stály život mnohých vojáků NCR.
NCR si poté přivlastnila bezpečnost Helvetie, aniž by se na to kohokoliv z místních ptala. Na tržišti byly stále vidět patroly vojáků NCR, které držely pořádek nepříliš kompromisním vojenským způsobem. NCR pomáhala odrážet útoky nájezdníků a supermutantů. Po selhání mírových jednání se Starosta nakonec rozhodl nechat svoje území anektovat do NCR jako Dakotské teritorium. Jednotky NCR nehodlaly dobrovolně opustit město, a dostat je ven silou by jen zničilo Helvetii potřetí v období jednoho roku. Snad starosta došel k závěru, že solventní tyran ve městě je lepší než benevolentní přítel za branami.
V NCR nyní Kimballova administrativa vyzdvihuje Dakotské teritorium jako skvělý výsledek své expanzní politiky. Ukazují, jak vojáci civilizují divočinu za hranicemi NCR a kolik dolarů půjde na rekonstrukci a integraci Helvetie. Nikdo neřeší, že skutečné Dakotské teritorium je vlastně jen okolí Helvetie a základna NCR, a že jmenovací dekret guvernéra teritoria je jen směšný, narychlo připravený dokument, který snad ani nemá cenu papíru, na kterém je vytištěn. Většina dakoťanů rozhodně není spokojená s anexí svého domova tak moc, jak to tvrdí v Daily Shady Sands.
Dakota se tak dostala do hledáčku vnitřní politiky NCR. Senátu NCR byla Dakota prodána jako skvělý úspěch a proč by tomu tak nebylo, když skutečná pravda je daleko, na nejvzdálenějších hranicích Republiky. Očekávání lidu jsou velká. V kuloárech Kimballovy strany je velký strach z politického skandálu, který by vypukl, pokud by se pravda o Dakotě dostala na veřejnost.
Co Medvěd jednou vezme do svých drápů, to jen nerad nechá jít po svých.
Dead Dogs
Rok 2278 nebyl pro Dead Dogs dobrý. Výbuch Hory je připravil o jejich historicky největší vítězství. Bez Svatyně a jejích zbraní neměli nic, čím by mohli ostatní velké hráče držet za hranicemi Dakoty. Invaze kanadských komunistů zničila Helvetii a nahrála do karet nově příchozí expedici NCR. Naděje na pomoc od spřátelených Velkých Chánů se ukázala lichá, když se do doupěte Dead Dogs ve Sturgisu dostaly zprávy o masakru v Bitter Springs.
Porazit NCR na bojišti se zdálo, alespoň ze začátku, přinejlepším bláhové. NCR se dokonce podařilo vypálit válečný tábor Dead Dogs poblíž Helvetie. Místo přímé agrese se Dead Dogs jali hledat nové spojence. Indiáni z Lakotského kmene v nich rychle viděli souputníky se společnými cíli a mnozí členové Dead Dogs přijali lakotskou kulturu požívání omamných hub. U rodinného klanu McCormicků se zase Psi zapsali jako dobří sousedé. Tak dobří, že se starý McCormick uvolil vyženit jednoho svého syna s příslušnicí gangu. Nakonec Dead Dogs nabrali dostatek sil na to, aby se pomstili NCR a vypálili vojenskému kontingentu jejich hlavní základnu.
Mírová jednání jim, alespoň na první pohled, měla jít na ruku. Dead Dogs měli přislíbenou podporu místního lidu. Indiáni je považovali za svoje bratry, McCormickové za obchodní partnery, Knocheni se tvářili neutrálně a Irregulars posledních několik dní aktivně zatápěli NCR. Irregulars se ale rozhodli rozšířit svoje portfolio teroristických činů a také Starosta Helvetie měl na jednání schované eso v rukávu. Oznámil, že vláda NCR posílá místnímu kontingentu dva celé pěchotní regimenty jako posilu, a že tyto posily jsou jen pár dní daleko. Helvetie se tak, z jeho rozhodnutí a i proti vůli místního lidu, připojuje k NCR jako nové teritorium. Jakoukoliv další snahu o vyjednávání překazili členové Dakota Irregulars, kteří začali uprostřed mírového sněmu střílet po všem, co se pohnulo. Vstříc takové početní přesile museli Dead Dogs uznat částečnou porážku a stáhnout se se svými novými spojenci zpět do Sturgisu.
Ale co na tom? Jen ať si NCR sedí ve své základně a jen ať uplácí Helvetii zdroji a zátkami. Divočina patří Psům a jejich věrným, skutečnému lidu Dakoty. O to větší bude nakonec jejich kořist, až si vezmou, co jim patří a získají Helvetii a celou Dakotu pro sebe a své!
NCR
Na velitelském štábu NCR stojí malá vitrína. V ní je uschováno několik trofejí jako památka na vítězství NCR nad kanadskými okupanty z CÉN. Několik rudých stužek, pár odznaků s nějakým asiatem a malá rudá knížka, kterou každý voják CÉN nosil v náprsní kapse. Na vitríně leží štos žádostí o povýšení a udělení medailí, vše za zásluhy v boji za osvobození Dakoty a jejím připojení k NCR. Zatím ještě nebyl čas formuláře poslat ke schválení na armádní velitelství ve Shady Sands. Vítězství NCR v Dakotě se všem zdá prázdné a lživé.
Republika oslavuje Dakotu jako budoucí stát NCR. Všichni členové expedičního sboru ale vědí, jaká je to lež a jak slabý je vliv NCR na dění v Dakotském teritoriu. I přes počáteční úspěchy v potlačování vlivu Dead Dogs se vojenskému velení nepodařilo zvítězit v politickém boji. Dead Dogs byli dokonce tak sebejistí svým postavením, že se odvážili k nájezdu na hlavní základnu NCR v Dakotě. Co hůř, nájezd byl úspěšný a přispěl k dalšímu snížení vlivu NCR. Mírová jednání mezi frakcemi Dakoty nakonec selhala. NCR nemá přízeň místních obyvatel a její pozice je silná jen v hlavním městě Helvetii.
I tak se velení expedice snaží zapustit kořeny. Místním zemědělcům jsou nabízeny dotace (byť bylo nejdříve nezbytné vysvětlit jim, že dotace není komunismus). Knochen Salvage Group byly přislíbeny vládní kontrakty na rekonstrukční práce v Helvetii. A dokonce už bylo zapotřebí řešit, jak se vojenský zákon NCR staví ke sňatkům vojáků s domorodci. Nově jmenovaný generální guvernér Dakotského teritoria svoji funkci bere vážně a i přes všechny nezdary vidí budoucnost Dakoty jako dalšího státu NCR.
Po novém roce ale expedici NCR čeká další bolehlav. Blíží se konec funkčního období současného prezidenta NCR Aarona Kimballa. Kimball věří v expanzní politiku NCR, ale ostatní soupeři prezidentského klání nejsou tak ochotni investovat do kolonizačního adventurismu. Kimballova prohra ve volbách by mohla expedici přinést mnohá trápení ve formě omezených zdrojů do budoucna.
McCormickova farma
McCormickova farma zažila nelehké dny. Nájezdy banditů a přepadení supermutanty tvrdě vyzkoušely sílu jejich rodinných vztahů a jejich schopnost vystačit s málem. Sny o ekonomické soběstačnosti a odvrácení předpovídaného Hladomoru se nepodařilo zcela naplnit. Určitě za to mohli ti zatracení komunisti.
Byť se farmě příliš nedařilo a zemědělské rostliny nebyly příliš ochotné nést své plody, na farmě dokázalo vykvést alespoň něco jiného. Láska. McCormickův klan a Dead Dogs se rozhodli nechat své členy vstoupit v manželský svazek. Svátost něčeho takového nedokáže zastínit ani komunismus. Byť se starý McCormick při mírových jednáních nejdříve nechtěl přiklonit na žádnou stranu, Dead Dogs byli rodina. McCormick se zapřísáhl, že se raději stane komunistou, než aby zapudil rodinu. Farmáři nakonec stáli při Psech.
NCR ovšem nelení. Šušká se, že ještě před koncem svatební hostiny v předvečer mírových jednání se na farmě zastavil posel z velitelství NCR. Nikdo neví, co bylo napsané ve zprávě kterou přinesl, ale druhý den se nejmladší syn z klanu vydal hledat slovník. Starý McCormick prý chce vědět, co že je to ta „zemědělská dotace“ a jestli je to je, nebo není, komunismus.
Knochen Salvage Group
Knochenům se během léta podařilo ustanovit se v Dakotě jako významná ekonomická síla. Zatímco ostatní politikařili, ghůlové se nebáli tvrdě pracovat a dokázali ze zdrojů Kráteru získat větší bohatství než všichni ostatní. Lidé jim záviděli. Nikdo to pochopitelně nebyl ochoten přiznat, jednak protože Knocheni byli přistěhovalci, a jednak protože Knocheni byli špinaví ghůlové. I tak, lidé jim záviděli jejich peníze, záviděli jim jejich pracovitost, záviděli jim jejich podnikatelský um.
Knocheni se nesnažili hrát žádné velké politické hry. Ani jedna z velkých stran, NCR nebo Dead Dogs, je při závěrečných jednáních nemohli považovat za svoje silné politické spojence. Ghůlové respektují jen obchod a peníze. Velcí hráči tak budou muset přemýšlet, jakými dary si zajistí nejistou loajalitu KSG. NCR už dala vědět, že Dakotu čekají velké a štědře financované rekonstrukční zakázky, a že hledají lokální firmy, kterým je zadat…
Dakotě se nemusí líbit, že ji Knocheni nazývají svým domovem. Ghůly ale hřeje bohatství v jejich kapsách, a přízeň místních si prostě zaplatí.
Kmen Lakotů
Lakotové museli protrpět mnohé. Cesta ze Skalistých hor do Dakoty nebyla snadná. Po příchodu do Helvetie je nečekalo přátelské přivítání od místních obyvatel. Jen velký, mírně radioaktivní Kráter tam, kde stála hora šesti předků a čtyř uzurpátorů.
Lakotové stáli před rozcestím. Radikálové chtěli návrat k tradicím a historii, chtěli pracovat na ničení průmyslu a záchraně Matky Země. Mladší a umírněnější Lakotové si přáli se světem bílého muže spolupracovat.
Bílý muž ale nechtěl spolupracovat s Lakoty. Helvetie neumožnila Lakotům praktikovat jejich tradiční kulturu a založit kasino. Místo toho jim v Helvetii ukázali záda pokaždé, když tábor Lakotů potřeboval pomoc.
To samé se nedalo říct o Dead Dogs. Naopak. Motorkářský klan se stavěl ke kmeni velmi přátelsky a projevil zájem o starobylou indiánskou kulturu. Někteří členové Dead Dogs dokonce odložili své návyky na chemy starého světa a raději přijali indiánský obyčej konzumace halucinogenních hub a obětování nepřátel pro štěstí v boji.
Rozpad mírových jednání udělal z kmene Lakotů opět psance, vyhnané do divočiny. NCR a Helvetie se ukázali jen jako další příklad toho, že s civilizovaným bílým mužem, takovým který se hlásí k odkazu zaniklého starého světa, není nikdy rozumná řeč. Tentokrát ale nejsou ve vyhnanství sami. Dead Dogs museli Helvetii opustit také a Lakotové doufají, že o co mají tito bílí muži méně povrchní civilizovanosti, tím víc mají skutečné cti a důvěryhodnosti.
Pod nadvládou Dead Dogs by se Dakota ještě pořád mohla stát novým domovem kmene Lakotů.
Dakota Irregulars
Irregulars už od počátku svého odboje věděli, že to nebudou mít lehké. Měli málo lidí, málo zdrojů, málo času, málo všeho. Jediné, čeho měli po krk, byli okupanti na území jejich Dakoty. Irregulars zjistili, že se nebojí žádného úskoku, falše nebo podrazu. Dokonce zjistili, že se nebojí přijmout pomoc od kohokoliv, i od podivných lidí se zvířecími jmény a s nejasnou loajalitou.
Asistence oněch neznámých patronů se ukázala být nedocenitelná. S jejich pomocí dokázali Irregulars svou čirou a nezlomnou nenávist vůči cizím okupantům přetavit v mocnou a účinnou zbraň. Podařilo se jim tak připravit útok bojovým plynem na velitele NCR, který právě prováděl inspekci pořádkových jednotek, které pomáhaly udržovat pořádek v Helvetii. Rozhořčení obyvatelstva nad tak ohavným činem se podařilo otočit proti NCR. Agenti Irregulars dokázali pomocí pomluv a lží vytvořit v místních dojem, že se jednalo o akci kalifornských tajných služeb, které chtěly pomocí fingovaného útoku umožnit vojenské správě tvrdý postup vůči disentu proti vládě NCR.
Jejich další čin byl útok na mírovou konferenci. Každý, kdo se jen chtěl bavit o míru mezi Dakotou a NCR či Dead Dogs byl v očích Irregulars zrádce. Když se Lakoti, s nepřímou podporou McCormicků, spřáhli s Dead Dogs a Starosta Helvetie se zbaběle schoval za příchozí jednotky NCR, nebáli se Irregulars jednat. Příslušníci Irregulars, schovaní v davu, vytáhli zbraně a začali střílet do každého, kdo se konference zúčastnil.
Irregulars se nakonec nepodařilo sjednotit Dakotu proti jejím novodobým dobyvatelům. Místo roztříštěné opozice se na území Dakoty vytvořily dva mocenské bloky, které budou nadále soupeřit o získání Dakoty. Místní lidé budou zajisté trpět.