Intermezzo I.

Září 2278 až červenec 2279, Dakota, Helvetie

Období mezi Garden of Eden (2022) a Gold Rush (2023)

 

 

Tak, jak to už s těmi nejlepšími příběhy bývá, i ten náš začíná světlem. Naše světlo ovšem nestvořil čistý a dokonalý bůh, skrytý v atomovém jádře. Naše světlo vzniklo hořením špinavého, hrubého a necivilizovaného paliva, určeného pro pohon balistické rakety typu Minuteman IX. Raketa se nikdy neodlepila od země, aby po staletích nečinnosti vykonala odvetu na nepřátelích Spojených Států Amerických. Zpuchřelá gumová těsnění povolila a raketová pohonná směs unikla do elektrických systémů. Tam už bylo snadné nalézt jiskru ochotnou dopomoci palivu zahořet pro věc.

Dlouho zapomenuté haly, garáže a sklady Svatyně, obrovské vojenské základny pod Mount Rushmore, naplnilo světlo rychle se šířícího požáru. Následný výbuch raketového sila rozmetal celou Horu přes půlku území Dakoty. Mělo se za to, že Prometheus, samozvaný prorok Dakotské budoucnosti, byl strůjcem i obětí výbuchu.

Ztráta Svatyně byl velký problém pro Dead Dogs, motorkářský klan z nedalekého Sturgisu. Jen pár dní před výbuchem vydobyli Dead Dogs vlastnictví Hory a Svatyně pod ní. Tohle vítězství na ostatních mocenských hráčích v Dakotě ale přišlo za velkou cenu. Hora jim na oplátku měla poskytnou zbraně, technologie, a hlavně symbol, kolem kterého chtěli sjednotit Dakotu pod svým praporem. 

Všechna námaha, všechny oběti, všechny aliance a zrady přišly vniveč. Jediné, co po Svatyni a Hoře zbylo, byl velký radioaktivní kráter poblíž Helvetie. Co hůř, ekonomika Pustiny se ještě nevrátila do předválečného stavu, kdy by tento neogeografický prvek bylo možné ukazovat turistům za tučné vstupné.

Přišla zima. Radioaktivní sníh a tuhé mrazy nechaly všem zajít chuť na další boje. Rangeři z NCR odtáhli, s ostatky pana van Graffa, zpět do Shady Sands. Dead Dogs zalezli lízat utržené rány do svého doupěte ve Sturgisu. Občané Helvetie, pod vedením quebecois z Broken Boot Company, začali opravovat škody, které boje o Svatyni zanechaly na jejich městě.

První den roku 2279 ukázali horníci z Broken Boot Company svoje skutečné barvy. Dakotu prohlásili za Nový Jižní Quebec, a ustanovili jako úřední řeč svojí stěží srozumitelnou quebeckštinu. Na území Helvetie jim málokdo mohl odporovat. 

Přišlo jaro, a sníh roztál. Krom tepla přinesly jarní měsíce také příchod nového vojenského kontingentu z NCR. Harold Flynn, zástupce senátu NCR, přišel vyjednávat se zástupci Helvetie o připojení Quebecu k Novokalifornské republice jakožto nového teritoria republiky. Jednání ale přerušil útok a atentát na vůdce BBC, spáchaný členy Compagnie Érable Noir, komunistické guerilly pocházející z divokého, rudého severu. CÉN převzal moc nad Helvetií, a vyhlásil všeobecnou revoluci proti imperialismu NCR.

Boje mezi kontingentem NCR a vojáky CÉN trvaly až do začátku léta 2279. NCR se podařilo zlomit moc CÉN a quebecois nad Helvetií, a občané Helvetie navrátili Dakotě její původní jméno. Deště na konci jara navíc odplavily většinu radiace v Kráteru po hoře Rushmore. Bylo tak možné provést první průzkum trosek po výbuchu Svatyně. Průzkumníci přinesli úžasné informace.

Helvetie se nyní nacházela vedle zlaté žíly předválečných technologií, zbraní a stavebního materiálu. Výbuch Hory zdaleka nebyl tak ničivý, jak se prvně zdálo. Velké množství vojenského materiálu explozi přežilo. Výbuch jen odklidil Horu pryč a odhalil všechna bohatství Svatyně. Stačilo jen jít a sbírat je ze země. 

Jmění naservírované na téměř stříbrném tácu přilákalo mnohé. Kontingent NCR už byl v Helvetii od prvního průzkumu Kráteru, a čile se snažil připoutat Dakotu k Republice. Brzy se ale ukázali i Dead Dogs, kteří se vrátili z jejich neúspěšné výpravy za Velkými chány. Krom těchto velkých hráčů se našlo místo i na pár menších ryb. Z NCR přišla Knochen Salvage Group, soukromá společnost bratří Knochenů, zaměstnávající téměř výhradně ghůly a další mutanty. Přes velkou planinu na východě přišel kmen indiánů Lakotů, utíkající před migrací zubatých žab. Místní starý farmář Darryl McCormick a jeho rodina se rozhodli na vlastní pěst přinést mír, pořádek a konec komunistů do Dakoty. A jako poslední se v oblasti zformovala nepravidelná milice místních občanů, Dakota Irregulars.

Dakotu čekalo další horké léto.